foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

Slovo úvodem

Vážení čtenáři,

určitě jste si už zvykli na stránky Nové Exoty, které jsou  opatřeny logem KPEPu, kde jsou uveřejňovány odborné články nejrůznějšího zaměření. V povědomí veřejnosti tato organizace zůstává spíše mekkou drobotinářů, ale opak je pravdou. Máme ve svých řadách i zkušené chovatele papoušků. Článek v tomto čísle je z pera členky klubu, která se specializuje na chov papoušků, kterým přezdívá „paka“. Ono jde totiž o ptáky oškubané, dlouhodobě zraněné, většinou o produkty pet chovatelství. V některém z příštích číslech se dozvíte více o celé problematice papoušků, kteří vinou svých majitelů skončí jako trosky, kterých se buď někdo ujme – spíše výjimečně, nebo které utratí hodný veterinář. Jestli pak tohle tuší chovatel, který dokrmuje jednoho mazlíka za druhým? No pro začátek jedno malé zamyšlení a přání pohodových vánočních svátků ode mě.

Ladislav Žoha, KPEP

Předvánoční chovatelské zamyšlení

Před nějakou dobou jsem vybírala k nákupu mladé ary ararauny. Zjistila jsem si všemožné dostupné odchovy těchto nádherných papoušků v naší zemi a poté jednotlivé chovatele obtelefonovala, zjistila potřebné informace a některé z nich osobně navštívila. Výsledkem se kromě nákupu pěkného ary stal zajímavý nechtěný průzkum voliérových zařízení českých chovatelů velkých papoušků. Jednoznačně musím říci, že úroveň těchto ubikací je opravdu velmi kvalitní, někdy až luxusní. Je to pochopitelné, pokud si někdo pořizuje takto drahé ptáky, dá si záležet na ubytovacím zařízení. Rovněž krmení je na vysoké úrovni. Je to tak – ač docela malá zemička – jsme papouškářská velmoc, i když se o tom moc nemluví. 

Postupně se mi začala vkrádat taková myšlenka – vlastně bych všechny ty chovatele rozdělila do tří základních skupin.

1. Chovatel – profesionál

  • Voliéry jsou perfektně postaveny (asi navrhl architekt) v určitém stylu, pěkně zapadá do celé architektury obytného domu a okrasné zahrady. Vše přesně osázené ozdobnými keříky, ozdobné zahrádky jako kdyby byly natištěné pro reklamu. Všichni ptáci ve výborné kondici, ani pírko pokřivené, misky s nejkvalitnějším krmením, vše čisté, no jako ze škatulky. Skoro se mi zdá, že mají ptáci nacvičené i pózy a umělé úsměvy na fotografování. Samozřejmě přesné záznamy o chovu, smlouvy i potřebné doklady  již připravené. Nakoupení ptáci odtud jsou vesměs perfektní, skoro se nedá vybrat, všichni úplně výstavní – ale tak nějak trochu umělí.

2. Chovatel – obchodník

  • Chovné zařízení postavené účelově, prostory bezvadně rozvržené tak, aby byl optimálně využit chovný a „obchodní“ prostor. Prohlídka možná jen těch prostorů, kde jsou potencionálně prodejní jedinci. Tady už není tolik kladen důraz na perfekcionalizmus,  ruku v ruce s tím jde úklid a obnova ubikací. Krmení je podřízeno pouze jedinému varování – aby ptáci neztratili kondici a tudíž prodejní cenu. Holt byznys je byznys. Tady se dobře nakupuje, člověk má dobrý pocit: „Drahoušku-ptáčku, u mě se budeš mít určitě líp“.

3. Chovatel – obdivovatel

  • Chovatelské prostory jsou stavěny velkoryse, možná trochu na úkor obytných prostor. Ztrácí se tady strojový systém, každá voliéra je vytvářena podle jiných pravidel – podle potřeb a typu ptačích obyvatel. V jedné drobné větvičky, jinde pařez, tu lano, zkrátka to, co kterým ptákům vyhovuje. Pečlivě vybírané krmení pro každý druh trochu přizpůsobené jinak. Chovatel zná každého opeřence „osobně“ a stejně se chovají i papoušci. Je zde kladen více důraz na přírodní projevy ptáků a jejich obdivování. Tady se nakupuje asi nejhůř – člověk má pocit, že dotyčný ty ptáky vlastně ani nechce prodat (a možná je to pravda), tak nějak patří do jeho „rodiny“. 

 

Když jsem zjišťovala způsob odchovu, nejčastěji se mi chovatelé pochlubili, že mají nejlepší mláďata – odchovávají totiž ručně, a ti nejlepší dokonce „od nuly“. Trochu se divili, že jsem hezky poděkovala a nejela se tam ani podívat. Pokud totiž mohou dostat mláďata životně důležité enzymy a protilátky nemocí od svých rodičů, má se toho využít, adekvátní umělá náhrada neexistuje, vždy to bude jen náhražka. Proto jsem brala na milost pouze ty, kteří nechali mláďata pod rodiči aspoň dva až tři týdny. Je to škoda, že se u nás necení přírodně odchovaní ptáci. Jsme zdatní papouškáři a dokážeme ptáčata uměle odkrmit a téměř nahradit jejich rodiče. Ale pořád je to „téměř“ a „náhrada“. Z vlastní zkušenosti musím říci, že s přírodně odchovanými jedinci nebo s ptáky z odchytů mám nejméně problémů. Nakonec jsem měla dost práce sehnat takového chovatele, abych našla araraunu přírodně odchovanou. Ale zdařilo se. Samozřejmě, že dotyčný spadá do třetí skupiny chovatelů. Pravdou ovšem je, že tito ptáci měli dlouhou rozletovou voliéru, při příchodu se přišli hned na nás podívat. Nakonec „divoká“ samice byla jediná, která se ode mě vzala ořech z ruky. Co bylo ale nejkrásnější – oba rodiče si vzali od nás krmení, přeletěli na vzdálenější bidlo (mimochodem vzdálené od toho prvního asi deset metrů) a tam si bez jakýchkoliv strachů nakrmili svá dvě čerstvě vylétlá mláďata. Tyto ptáky považuji za nejkvalitnější. Zůstávají sami sebou a to je na nich přece to, co obdivujeme. Nějak se mi přestávají líbit ti živí opeření plyšáci, kteří ze sebe dělají šašky, jen abychom se jim plně věnovali. 

Avšak je to právě ekonomický tlak na nás chovatele. Nejvýše finančně ceněni stále zůstávají hodně ochočená a co nejvíc mazlivá ptáčata – tedy jakkoliv, ale hlavně UMĚLE odchovaná. Jakoby toho všeho „umělého“ nebylo kolem nás dost. A tak vyrábíme na běžícím pásu umělé ptáky, kteří už pak často ani nevědí, kdo jsou. Krásné představy o nejochočenějších mazáncích, kteří ihned nastaví hlavu, když se s nimi chceme mazlit, a ihned vypnou, zmlknou a zkamení v okamžiku, kdy na ně nemáme čas – tedy v podstatě většinu dne, se začnou rozplývat v rozhořčení a zmatek, když si sám zmatený papoušek začne prosazovat svou. A není-li po jeho, je to zrada a je třeba ji řešit. Možností se naskýtá hned několik: je možno řičet, ječet a trhat klecí, co to dá, až uši zaléhají. Majitel přiběhne a začne také křičet a tudíž se zapojí do hry. To, že milovaný páníček vykřikuje: „buď zticha prevíte, zavři zobák neřáde, zmlkni potvoro“ papouškovi rozhodně nevadí, hlavně, že se konečně páníček  zapojil do hry. Horší jsou případy, kdy se majitel ani po hlasité výzvě do hry nezapojí. To je pak horší a papouškovi nezbude, než se začít bavit sám se sebou. S největší pravděpodobností si začne trhat peří. Je ho dostatek, tak zábava vydrží dlouho. Jenže pak peří dojde a je třeba čekat, až začne vyrážet nové. A to je nepříjemné, vyrážející peří svědí a bolí.  Takže i když se situace s páníčkem vylepší a ten se miláčkovi dostatečně věnuje, papoušek se stejně škube dál. I takové případy se dají řešit, ale to už je takzvaně běh na delší trať.

ara_hyacintovBlíží se vánoce a už teď mě děsí představa, jak se honí v hlavách pet-chovatelů myšlenky: „A co já tomu našemu psíčkovi, kočičce, morčátku či ptáčkovi nadělím pod stromeček“. Což o to, přibude-li drahouškům plno hraček, to není na škodu. Horší je druhá myšlenka: „ a co já tomu mému chlupáčkovi všechno nakoupím a navařím dobrého“. Upřímně řečeno, je hezké, že je máme tak moc rádi, ale – v tomto případě méně znamená více. Prosím, žádné velké výkyvy v krmení o Vánocích. Naši miláčkové mají žaludek jen jeden i v tuto nenasytnou dobu. Stačí, že se tláskáme vším možným my. Ne, že by nebylo hezké se o Vánocích scházet a hezky si popovídat. Ale opravdu to nemusí být v čekárnách veterinárních ordinací. A tak jestli chceme udělat o svátcích pro naše drahoušky skutečně něco navíc, bude lepší, vzít třeba psíčky na větší vycházku. Samozřejmě papoušky necháme doma a půjdeme sami a z výletu se vrátíme s čerstvými větvičkami na okus, které udělají ptáčkům větší radost, než když budeme rozmrzele sedět doma před televizí. 

A tak přeji všem chovatelům příjemné svátky a do nadcházejícího roku jen samé šťastné a veselé příhody se zvířecími drahoušky.  

Krásné Vánoce.

Magdaléna Závodská, KPEP
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Copyright © 2017 Copyright Klub přátel exotického ptactva Rights Reserved.