foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

hyl_obecny

Chov evropských druhů ptačí říše patří mezi specifická odvětví chovatelství okrasného ptactva, neboť většina druhů běžně zastoupených v chovech pochází z tropů a subtropů celého světa. Chovatelé se musí vypořádat s kvalitním zimováním, prodlužováním světelných podmínek, často musí vymýšlet náhradní potravu v podobném spektru jako přijímají exoti ve své domovině. Dalo by se říci, že tyto problémy chovatel euroasijských ptáků řešit nemusí. Ptáci žijí v krajině nám důvěrně známé, jsou od nepaměti přivyklí na střídání ročních období, živí se potravou, kterou vidíme všude okolo sebe, tak v čem by měl být problém. Jakmile ale chovatel přejde od teorie k praxi, zjistí, že problémy jsou a to všude. V tomto článku bych rád shrnul poznatky své i Zoologické zahrady hl. m. Prahy, neboť jako její pracovník mám na starosti mimo jiné právě chov eurofauny.

Své zkušenosti s druhy naší přírody jsem popsal už v minulém čísle Nové exoty v článku o zvonohlících bělobřiších, tak bych se nerad opakoval. Nicméně bych rád dodal, že ve výše popsaných podmínkách jsem kromě uvedených křivek obecných, hýlů obecných a křivčích, jikavců severních a koroptví polních choval či chovám s více méně častými úspěchy v podobě zdařilých odchovů i zvonohlíky zahradní, zvonky zelené, kosy černé, křepelky polní a orebice čukar. Jedinou výjimkou z popsaného krmení v minulém článku jsou kosi, kde používám osvědčené receptury ze zoo, které popíši níže v tomto článku.

penkava_obecnaNež se pustím do popisování zkušeností s chovem, rád bych zmínil ještě jedno téma, a to jsou mutace těchto ptáků. Já osobně i zoologické zahrady se snažíme důsledně oddělovat chov mutací a čistých přírodních linií, neboť bereme chov eurofauny jako pomoc naší přírodě a možnost uchování genofondu těchto druhů v lidské péči. , Může celkem rychle nastat situace, kdy dnes relativně běžné druhy se stanou ohroženými, a pak lze z takto vedených chovů posilovat volně žijící populace. Sice si vážím práce chovatelů šlechtících mutace a svým způsobem je i obdivuji, ale tito ptáci nemají v chovech, které zde popisuji, místo.

Chovné zařízení v zoo bylo vybudováno v roce 2004 a následně zazvěřeno. Skládá se z dvou velkých rozletových voliér cca 60m2 a dvou menších o rozloze cca 8m2, výška všech je 3, 5m. Kromě těchto expozičních voliér tvoří chovatelské zařízení ještě 2 voliéry v zázemí - 3 x 2 x 2 m a 2 x 1 x 2m, které jsou využívány pro záložní jedince či odchovaná mláďata. Vždy jedna velká a menší expoziční voliéra tvoří ucelený celek imitující výsek přírody – jeden je zaměřen na lesní a druhý na luční či polní biotop. Vybavení voliéry tvoří vysazené stromy, keře či traviny evropské flóry doplněné parkosy a kameny. V luční části jsou umístěny dvě vložené expozice s ježky západními a užovkou hladkou, v lesní části jsou pak vytvořena ohrazená jezírka pro naše ještěrky, slepýše a několik druhů žab a ocasatých obojživelníků. Kombinace těchto zvířat s ptáky je naprosto bezproblémová a naopak dokresluje výsek naší přírody.

Ptačí osazenstvo voliér obsahuje poměrně široké spektrum ptáků, které je občas poněkud obměňováno, podle toho, jak se daří chov jednotlivých druhů. V menší polní voliéře jsou sovy pálené a kalousi ušatí, ve velké voliéře lučního biotopu pak strnadi obecní, stehlíci obecní, konopky obecné, zvonohlíci zahradní, vrabci domácí, zvonci zelení, kosi černí a hrdličky lesní. Z dalších druhů momentálně nechovaných zde byli drozdi kvíčaly, sýkořice vousaté a vrabci polní. Menší lesní voliéra je obsazena chovnými páry čížků lesních, hýlů obecných, jikavců severních a křepelek polních, v rozletové lesní voliéře jsou čížci lesní, hýli obecní, vrabci domácí, pěnkavy obecné, strnadi obecní a holubi doupňáci. Dále zde byli umístěni dlasci tlustozobí – momentálně v zázemí, brkoslavi severní a sýkory modřinky.

Z uvedeného spektra druhů odchováváme strnady obecné, hýly obecné, vrabce domácí, sovy pálené, holuby doupňáky a křepelky polní, částečné úspěchy pak máme zaznamenány u zvonohlíků zahradních, zvonků zelených a sýkořic vousatých. Vzhledem k tomu, že voliéry provozujeme teprve třetím rokem, tak rozhodně není všem dnům konec a několik druhů teprve párujeme. Drobní pěvci si buď staví hnízda sami v keřích nebo přijímají podložky pro kanáry, jako stelivo používáme drobné suché traviny i klasické hnízdní materiály pro kanáry. Sýkořice a strnadi pak staví hnízda docela nízko nad zemí v snopech travin a rákosí. Pro doupňáky a sovy používáme kmenové dutiny ze smrku s kontrolním otvorem, jako podestýlku dáváme směs hrubých hoblin a kukuřičné podestýlky, která výborně pohlcuje vlhkost a trus. Doupňáci si pak ještě na to nanosí drobné větvičky a utvoří si kotlinku. Křepelky polní necháváme přirozeně sedět, slepičku s kuřátky po vylíhnutí stěhujeme do suchého boxu a do voliéry vracíme až po 14-20 dnech, kdy nehrozí promáčení kuřátek.

Drobné pěvce pokud možno neruším častými kontrolami a mláďata kroužkuji až po vylétnutí. Pro větší druhy jako sovy a doupňáky je kromě kroužků možno použít označení pomocí čipu.

Velice důležitou otázkou při chovu eurofauny je krmení. Po několika pokusech jsme ustálili krmnou dávku, o které jsem přesvědčen, že je po všech stránkách vyhovující. Základem pro zrnožravce je divoké zrní značky Bayers doplněné zrním pro velké papoušky a holubi téže značky – pro hýli, dlasky, doupňáky. V zimě uvedenou směs obohacujeme o trochu černé slunečnice, zvláště v období velkých mrazů. Další složkou krmné dávky jsou sušené míchanice podávané celoročně. Je to žlutá vaječná směs s přídavkem hmyzu, červená kanáří vaječka a sušená hmyzí směs – 1:1:1 – vše italské provenience od firmy All-pet. Samozřejmostí je ovoce – jablka a jeřabiny s aróniemi a zelené krmení – ptačinec žabinec a salát polníček. V sezóně podáváme i hmyz – drobné moučné červy a smýkaný hmyz. Podotýkám, že v uvedených voliérách si ptáci spoustu hmyzu nachytají sami, zvláště v létě, kdy se hmyz stahuje na zbytky ovoce. Pro plodožravé ještě podáváme směs drobně pokrájeného ovoce a navlhčených granulí T16 značky Nutribird. Stálým doplňkem je samozřejmě kvalitní grit, v tomto případě mořský písek obohacený zbytky korálů, lastur a sépií. Jako prevenci proti začervení ptáků podáváme celoročně v měsíčních intervalech česnekové tablety od firmy Biofaktory, krmíme je rozdrcené do vaječné směsi. Ptáci je přijímají bez problémů a s chutí. Za poměrně důležité při krmení ptáků naší přírody považuji, jak já říkám, imitaci přírodních podmínek. Pokud podáváme vše v přehledných miskách a v maximální míře hojnosti, není to ideální. Ptáci sedí neustále v miskách, zbytečně tloustnou a nic je nenutí chovat se přirozeně. Hmyz pohozený volně, ovoce a zelené náhodně napíchlé na větev, zrnin jen trocha v několika zkrytých mističkách a část jen tak rozhozená, kde i naklíčí – to považuji za daleko vhodnější. Ptáci musí neustále něco hledat, kde jeden den byla miska, druhý den už není – pak nevidím žádné náznaky agresí hýlů a dalších, zkrátka ptáci musí vynaložit spoustu energie při příjmu potravy jako v přírodě. Z téhož důvodu nejsem zastáncem chovu těchto ptáků v klecích či malých krytých voliérkách, zde chovatel musí řešit spoustu problémů, které já vůbec neznám či jen slýchám od svých přátel. Zmíněné voliéry i voliéry v mém chovu jsou minimálně kryté, poskytují jen pár koutů jako závětří, jinak jen pletivová síť a prostředí co možná nejpodobnější tomu přirozenému. Pak jsou ptáci silní, pomalu se připravují na blížící se zimu a úhyny jsou minimální. Jen pozor při získávání nových jedinců, pokud pochází z oněch klecí či krytých voliérek, nezbývá než maximální opatrnost a postupné uvykání ve vypouštěcích klecích umístěných do voliér.

Na závěr jsem si ponechal téma právě získávání jedinců do dalšího chovu. V naší republice je sice dost chovatelů eurofauny, ale jen minimum z nich má chov v pořádku i legislativně. Lze to dokázat na jednoduchém případu, se kterým se setkávám na každém kroku. Pokud projevím o ptáky zájem jako fyzická osoba, mají všichni takřka všechno, zvláště pokud se nezeptám na povolení. Pokud ale sháním ptáky jako zástupce organizace typu zoo, nikdo nic nechová, natož aby prodával – zkrátka drží ptáky načerno. Navíc většinou chovatel ještě spílá pracovníkům státní ochrany přírody, jak ten stát už neví co by. Přitom získat odchylku ze zákona povolující chov eurofauny je celkem snadné a bezproblémové, jen se musí chtít. Pak se lze podílet na profesionálně vedených chovech, získávat odchovy i ze zoologických zahrad formou deponací a společných chovů, tedy bezplatně a těšit se ze svých ptáků beze strachu, kdy se to dozví státní úředník.

Copyright © 2017 Copyright Klub přátel exotického ptactva Rights Reserved.