foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

bazant_andulkaV tomto příspěvku bych rád rozvedl jedno z kontraverzních témat,které se poměrně často vyskytuje na chovatelských diskuzích všeho druhu. Téma chovů, kdy se chovatel snaží umístit do jedné voliéry či klece více druhů ptáků.Většinou k této situaci dochází kvůli úspoře místa, neboť pokud se chov rozběhne podle chovatelských představ, každý z nás dojde ke stejnému závěru – klecí a voliér není nikdy dost. I v dobře plánovaných ptačírnách dochází občas k tomu, že chovatel nutně potřebuje uvolnit prostor pro náhlé či nutné oddělení agresivních jedinců, odchovů a podobně. Potom jsou i chovatelé, kteří spojují různé druhy záměrně, těmto chovatelům se zkrátka nelíbí řady jednotvárných voliér či boxů obsazených jedním párem ptáků, raději se těší pohledem do voliéry, kde se to různobarevnými ptáčky jen hemží. Sám jsem zastáncem spíše druhé varianty chovů, i když samozřejmě ne za každou cenu.

Chovatelé mají zafixovány skupiny druhů ptáků, kteří jsou vhodní pro společný chov, jako například astrildovití, k nim pak přidávají např. po páru křepelek, holoubků a papoušků rodu Neophema. Pak znají druhy ptáků vysloveně společenských, ale chovaných v jednodruhových koloniích – andulky, snovači, papoušci mniší – jednoduše proto, že uvedené druhy žijí a hnízdí pospolitě i v přírodě, ale čilým životem takové kolonie pak trpí ostatní spoluobyvatelé voliéry. Další běžnou variantou v chovech je umístění 2 – 3 párů ptáků ve stejné voliéře, kteří jsou si v zoologickém systému tak vzdáleni, že se při společném chovu tolerují, respektují a k jedinému zádrhelu může dojít například při vyletování mláďat z hnízd. Mluvím o sestavách, kdy v jedné voliéře jsou umístěni po páru bažanti, větší druhy holubů a hmyzožravců či plodožravců. Pak samozřejmě zbývá velká skupina papoušků, kdy chovatelé jednoznačně preferují párový jednodruhový chov, i když i tady existují výjimky – korely, kakariki, někteří ploskoocasí australani a někteří další.

zpevavy_andulkaHlavním problémem společných chovů se mi jeví skutečnost, která právě zakládá ty neuvěřitelně protichůdné názory na takto vedené voliéry – a to, že co lze vidět u jednoho chovatele jako naprosto bezvadně fungující, skončí u druhého v lepším případě vyškubaným peřím, v tom horším rovnou krveprolitím. Přitom je to logické, každý chovatel má odlišné chovatelské zařízení, to, že voliéra odpovídá velikostí, ještě neznamená, že je stejná,rovněž každý pár, jedinec či skupina stejného druhu je zároveň často diametrálně odlišná od té, která u druhého chovatele ve společné voliéře funguje. Rozhodně tvrdím, nezkoušejme jen kopírovat od druhých, společné chovy ptáků vyžadují vlastní nápady, znalosti biologie druhů ptáků a hlavně dokonalou znalost vlastních chovanců! Z toho plyne, že nějaký univerzální návod pro začínající chovatele ani existovat nemůže, zle se servat dokáží i korely s andulkami nebo již výše zmínění drobní astrildi a amadiny. Takže dotazy na internetových serverech typu „Můžu chovat to s tím?“ bych bral jen jako průzkum nápadů a zkušeností ostatních, rozhodně ne jako návod to zrovna tak udělat. Pak to máte jako v loterii, rozhodne náhoda a štěstí. Univerzální návod skutečně neexistuje, přesto se zde pokusím poradit chovatelům uvažujícím o takhle vedeném chovu,jak postupovat, aby hned na začátku neměli jen samé neúspěchy.

zpevavy_andulka_rozelaVýběr druhů, které mám zájem chovat společně a chovatelské zařízení pro ně. To je určitě alfou a omegou této problematiky. Ideálem je rozlehlá voliéra nepravidelných tvarů a půdorysu doplněná o voliérky, klece či ubikace přímo napojené k této voliéře průletovými okénky ovládanými na dálku vodícími lankami tak,aby bylo možno ptáky spojovat a oddělovat bez přímého kontaktu s nimi. Pokud takovou možnost nemám, pomohou často zdánlivé maličkosti, které by ale měli být nainstalované dopředu a ne je řešit až při prvním problému. Manipulační pletivové díly na pantech instalované na bocích voliéry nám umožní opticky rozdělit voliéru a omezit agresivní pronásledování jedinců,husté větve v rozích zabalené do pletiva s velkými oky nám zase umožní dokonalý úkryt menších druhů před těmi většími a tak dále. Není to nic mimořádného, podobné „finty“ používají chovatelé už dávno včetně zoologických zahrad i institucí jako Loro parque a další. V tomto směru žádné omezení neplatí, tady musí chovatelé naplno zapojit svoje tvůrčí schopnosti a znalosti. Čím více různorodé prostředí připravíme včetně napajecích a krmných míst, hnízdních nik a úřadovacích míst, tím lepší máme startovní podmínky.

Znalosti. Další téma, které bych rád trochu rozvedl. Pokud budu své znalosti o ptácích čerpat opravdu z dobrých zdrojů, ať odborné literatury či z internetu, pak zjistím, že jsou zde obsaženy jednak poznatky z chovatelské praxe, jednak poznatky o životě ptáků v přírodě. Když plánuji chov založený na nějakém vícedruhovém společenství, najdu více inspirace a poznatků k takovému chovu právě v odstavcích popisující zvyky a nároky ptáků v jejich domovině. Mimochodem,už zde najdete tipy na možné sestavy takovýchto voliér, i v podmínkách volné přírody ptáci tvoří různá společenství. Je sice pravda, že jsou omezena roční dobou nebo dobou hnízdění či naopak obdobím mimosezónním, na druhou stranu mi mé zkušenosti ukazují, že spíše hraje větší roli velikost teritorií – párových i druhových, způsob jejich obhajoby a využívání – a jak jsem schopen vybudovat chovatelské zařízení, abych jim podmínky blízké přírodě vytvořil. To se mi rozhodně nemůže povést v řadových voliérách vybavených několika bidélky, v takovýchto voliérách se ptáci jednotlivých druhů napadají mnohdy i přes pletivo sousedících boxů. Na druhou stranu ve voliéře nepravidelných tvarů rozdělené stromy, výše zmíněnými „fintami“ pro případ nouze, takové druhy hnízdí v kolonii naprosto bez problémů. Ještě na jednu skutečnost bych rád upozornil, i když to opět nelze brát jako pravidlo. Čím více početně je voliéra obsazena, tím více se tříští případná agresivita některých jedinců. Agresor pak záhy pronásledovaného jedince ztrácí v hejnu, laicky řečeno se mu slabší jedinec ztratí v davu.

Jak dokládají fotografie, skutečně lze chovat pohromadě i druhy,o kterých bych si to před pár lety nedovolil tvrdit.Ve voliéře, ze které jsou fotografie, hnízdí a celoročně žijí v naprosté shodě kromě hejna korel a andulek i rozely pestré a papoušci zpěvaví, dokonce v několika párech, dále hrdličky chechtavé a bažanti stříbrní, také ve větších skupinách, pouze kohout bažanta je zde jediný. Ani v době odstavu mláďat nedochází k jejich pronásledování, odchovaní zpěváci a rozely se dokonce podílí na výchově svých sourozenců ze druhých hnízd. Záměrně zde neuvádím rozměry voliéry a další podrobnosti, to by byl návod ke kopírování a ono to vzhledem k výše uvedeným argumentům vůbec nemusí fungovat, jak by si chovatel přál. Tyto relativně obyčejné druhy jsem pro tento odstavec nevybral náhodou, ba právě naopak. Ilustrují ještě jednu zkušenost, kterou jsem takovýmto chovem získal. I druhy domestikované, chované po x generací v péči člověka, dokáží zpětně naskočit do způsobu života svých předků ve volné přírodě.

Na závěr bych uvedl pár neobvyklých příkladů společných kolekcí svých nebo mých přátel a známých ,které dokládají takřka neomezené možnosti tohoto způsobu chovu,dokonce ptáci chovaní původně po párech úplně zapoměli na věci, které chovatel jen těžko řeší. Jistě se každý chovatel kakaduů setkal s agresivitou samce vůči samici. V mém případě pomohlo umístění páru kakaduů gofinů do voliéry vybavené pro společný chov k hejnu korel. Samec kakadua sice občas zkusil prohnat korely, ale po několika marných pokusech je dohnat toho zanechal a omezil se na hlídání okolí hnízdní dutiny,samici od té doby už nikdy nenapadl. Ale teď už k zmíněným kolekcím:

  • mníšek šedý, alexandr malý,kanár barevný, zebřička pestrá, konopka obecná, čížek lesní, křepelka čínská,a ndulka vlnkovaná
  • papoušek královský, rozela penant, rozela pestrá, alexandr malý, korela chocholatá, andulka vlnkovaná, neoféma ozdobná ,bažant diamantový, kachnička karolinská, kachnička mandarínská
  • mníšek šedý, rozela pestrá, čírka žlutozobá (čírky dokonce hnízdily v mníším hnízdě hned vedle obsazeného papouščího)
  • papoušek nádherný, neoféma tyrkysová, modrohlavá, Bourkova,z vonohlík bělobřichý, holoubek diamantový
  • papoušek senegalský, papoušek Mayerův, korela chocholatá, kos černý, drozd zpěvný, orebice čukar (je nádherný pohled na africké papoušky v husté vegetaci, kterou ani nestačí zničit)
  • amazoňan oranžovokřídlý, ara zelenokřídlý, aratinga zlatočelý, čížek ohnivý, kachnička šedoboká.

Nevím, jestli předcházející odstavec některé chovatele nevyvedl z míry či mě dokonce někteří nezačali považovat za blázna, ale schválně jsem vybral těchto pár příkladů z mnoha zaznamenaných, abych dokladoval své řádky výše, abych ilustroval,co lze, pokud dokonale znám své ptačí svěřence a z rozmyslem pro ně připravím sice neobvyklé, ale prostředí, které jim vyhovuje.Pak mohu ráno přijít k voliéře a kochat se nádherou tvarů a barev. Mohu potvrdit,že pohled na parkos, kde sedí drobní pěvci společně s velkými papoušky a třeba hřadujícím kohoutkem zlatého bažanta, je nádherný a nezapomenutelný pohled.

Copyright © 2017 Copyright Klub přátel exotického ptactva Rights Reserved.