foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

Chov dravců má v našich zemích určitě dlouhou a úspěšnou tradici. Vždyť sokolnictví má i za hranicemi České republiky velice dobrý zvuk, naši přední chovatelé se zasloužili nejen o zachování jednoho z nejstarších způsobů lovu, ale hlavně o záchranu kriticky ohrožených druhů evropských dravých ptáků. To, že dnes můžeme i u nás ve volné přírodě potkat mořského orla, raroha či sokola, je především jejich zásluha. Méně už veřejnost vnímá skutečnost, že se v chovech objevují i exotické druhy dravců, snad kromě notoricky známých orlů a supů v expozicích zoologických zahrad. Nejčastěji se u nás dnes chová asi americká káně Harrisova, pestrý zástupce početné skupiny středně velikých dravců. Chovatelská veřejnost měla možnost zmíněný druh vidět na loňském ročníku výstavy Exotika v Lysé n.L., včetně ukázek volného letu těchto krásných ptáků. Já bych Vám rád v tomto článku představil velice zajímavou skupinu sokolovitých dravců z Jižní Ameriky – čimanga.

Čimangové jsou poměrně malá skupina dravců, která ve čtyřech rodech a 8 druzích obývá jihoamerický kontinent a přilehlé ostrovy. Najdeme je i na tak nehostinných místech, jako je úplný jih tohoto kontinentu – Ohňová země či Falklandské souostroví. I v ostatních částech kontinentu je najdeme v různých biotopech – v nížinách stejně jako v andských úbočích, hluboko ve vnitrozemí stejně jako na mořském pobřeží.

Systematický přehled čimangů:

Rod  Daptrius  -  ČIMANGO  TEMNÝ  -  D. ater

Rod  Ibycter  -  ČIMANGO  RUDOHRDLÝ  -  I.americanus

Rod  Milvago  -  ČIMANGO  ŽLUTAVÝ  - M. chimachima

ČIMANGO  ŠEDONOHÝ  -  M.chimango

Rod  Phalcoboenus  -  ČIMANGO  ARGENTINSKÝ  -  P. albogularis

ČIMANGO  FALKLANDSKÝ  -  P. australis

ČIMANGO  ANDSKÝ  -  P. carunculatus

ČIMANGO  HORSKÝ  -  P. megalopterus

Do našich chovů se dostávají převážně dva druhy, a to čimango falklandský a čimango žlutavý, někdy také nazývaný žlutohlavý. Zatímco čimango falklandský obývá pouze Falklandy a Ohňovou zemi, jeho žlutavý bratránek je široce rozšířen po větší části Jižní Ameriky kromě nejjižnějších oblastí. Protože obývá otevřené krajiny jako jsou savany, pastviny, bažiny a okraje lesů až do nadmořské výšky 3 600 m n.m., je to jeden z mála druhů ptáků, kterému jde ku prospěchu činnost člověka. Neustálé rozšiřování pastvin na úkor lesů se pro čimanga žlutavá stalo doslova požehnáním, za posledních 20 let jejich stavy značně vzrostly, zvláště když připočítáme velikost ptáka, čímž mu nehrozí pronásledování. Dorůstá velikosti 42 cm, v rozpětí křídel pak 70 cm a dosahuje hmotnosti cca 320 g. Rozhodně to není druh, který by nějak člověku škodil. Naopak větší čimango falklandský – hmotnost 1,2 kg při délce těla až 65 cm – je trvale pronásledován a jeho stavy klesly k hranici 1000 párů, z čehož 400 obývá přímo Falklandy. Také proto se více stahuje na skalnatá nepřístupná pobřeží, kde není tak vystaven tlaku člověka jako v otevřených nížinách.

Způsob života obou druhů čimangů souvisí samozřejmě z velké části s jejich potravním spektrem. Čimango žlutavý patří mezi typické všežravce, zatímco jeho větší příbuzný je typický mrchožrout. Pronásledování  falklandských čimangů má podobný základ jako pronásledování novozélandských nestorů – i oni byli viděni u čerstvě padlých kusů dobytka, z čehož bohužel farmáři udělají něco jiného a dramatičtějšího než jen pravdivou skutečnost. Běžný styl života vede čimanga falklandská do blízkosti kolonií tučňáků, albatrosů a dalších vodních ptáků, kde hledají potravu, povětšinou mršiny. Svým silným tupým zobákem a stejně silnýma nohama je nicméně schopen ulovit i živou kořist, ale pouze slabou nebo nepohyblivou. Dokáží spořádat větší porci, než sami váží. V dobách potravní nouze nepohrdnou ani hmyzem. Ten tvoří hlavní část potravy čimang žlutavých, doplněnou o mršiny a ovoce. Vzhledem k tomu, že nejoblíbenějším hmyzem v jejich potravě jsou kobylky a sarančata, nacházíme zde vysvětlení, proč tento malý druh čimang tak skvěle prosperuje v okolí pastvin a luk. Vzhledem k těmto skutečnostem není žádným problémem krmení těchto krasavců v lidské péči, naprosto si vystačíme s běžným spektrem krmiv – hlodavci, kuřátky a rybami počínaje a sarančatami a smýkaným hmyzem konče. Jinak samozřejmě dodržujeme pravidla pro krmení dravců a sov, jak jsem je popsal už v článku o chovu sov.

Čimango žlutavý hnízdí na vysokých stromech a palmách, pokud v oblasti takové stromy nejsou, vezme za vděk i nějakou nepřístupnou vyvýšeninou v terénu. Staví klasická dravčí hnízda, do kterých samička, která je i u čimang větší samečka, snáší jedno až dvě vajíčka, která mají hnědý podklad s žlutohnědými skvrnami. Proti tomu čimango falklandský hnízdí nejčastěji na mořských útesech v blízkosti ptačích kolonií. I tento druh používá ke stavbě hnízda větvičky, trávu, zvířecí srst a další – např. ovčí vlnu. Koncem listopadu  a v prosinci snáší jedno až čtyři vajíčka, po 30 tidenní inkubaci se líhnou mláďata do nastupujícího vrcholu léta. Z těchto indícií musíme vycházet při volbě chovatelského zařízení pro tyto ptáky, obecně lze doporučit několik rad – ubikace pro čimanga by měla být vyšší, pak se tolik nebojí lidské přítomnosti, měla by být situována do klidného prostředí a měla by imitovat přirozené prostředí, tzn. pastviny nebo mořské útesy.

Hlas čimang je různorodý, zatímco žlutavá se ozývají ječivým šrííí, falklandská vydávají pronikavý zvuk jako dvouoktávové pištění. Přitom mají zakloněnou hlavu a opakují zvuky po cca 9 vteřinách.

Čimangové jsou zajímaví i dalšími  neobvyklostmi, které nejsou rozhodně běžné mezi jejich dravčími souputníky. Čimangu žlutavému Jihoameričané přezdívají „klíšťový pták“. Skutečně tento drobný dravec  vybírá klíšťata ze savčí kůže, nejčastěji z kůže domácího skotu. Ale opravdovou lahůdkou jsou jejich výrazné změny ve zbarvení, například čimango falklandský změní zbarvení s přibývajícím věkem celkem 6x a to tak, že není často k poznání od své předchozí varianty. Čerstvě narozené mládě je sytě oranžové, v průběhu prvního roku života se mu peří zbarví do velmi tmavé hnědočerné, pařáty a zobák má šedý, na přelomu druhého roku se na krku objeví drobné skvrnky. V druhém roce jsou skvrny už velké a načervenalé. Třetí rok už má čimango nohy žluté, zobák domodra a většinu těla skvrnitou. Rok čtvrtý ptáky zastihne v hnědých skvrnách s šedou linkou, hnědočervených křídlech a bělavých špičkách ocasních per. Pátý rok je ve znamení oranžových pařátů, modrošedého zobáku a lososově růžového peří na hlavě. Od šestého roku nastává poměrně rozsáhlé zesvětlení všech skvrn na těle falklandského čimanga. Co se týče čimanga žlutavého, také zde jsou markantní změny ve vybarvení, ale ne zas tak moc. V každém případě dospělci se vyznačují žlutavou hlavou a hrudí a černohnědými zády a křídly, kdežto mláďata jsou nádherně hnědě mramorovaná. To také dostatečně objasňuje věk ptáků obou druhů na fotografiích.

Co říci závěrem? Chovatelství není, alespoň pro mě, oborem, kde by nebylo neustále co objevovat, stále více mne lákají neobvyklé a málo chované druhy ptáků i ostatních zvířat. Tento článek popisuje právě takové druhy ptáků, které přesně zapadají do této skupiny. Budou někdy i v jiné, například běžných druhů v lidské péči? To už závisí jen a jen na nás….

Ladislav Žoha

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

 

 

 

Copyright © 2017 Copyright Klub přátel exotického ptactva Rights Reserved.