foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

Škubání peří – noční můra chovatelů ptáků ( především papoušků), nastává z čista jasna, náhle a bez příčin? …To nikdy!... Jen těch příčin a podnětů je celá řada.

Nejčastěji se tento jev objevuje u ptáků ručně odchovaných. Už zde vznikají první dvě příčiny. Jednou je špatná socializace mláděte. Pták je odchován rodičem-člověkem, je naučen na nepřirozené způsoby krmení (napuštění volátka sondou v co nejkratším čase jak na výrobním pásu), poté odložen do odchovny, aby jen čekalo na další natankování krmnou kaší. V nejhorším případě vyrůstá sám, takže se stane, že takový papoušek nikdy ani nezahlédne ptáka svého druhu. Pokud má kolem sebe pouze človíčky, psíčky či jiné živočichy, připadá si sám sobě jaksi nepovedený a leckdy se snaží sám sebe „vylepšit“ a zvolí jakousi depilaci vlastní kůže.

Druhým nebezpečím je umělé krmivo pro mláďata samo o sobě. Vyráběné kaše jsou sice velice kvalitní, ale stále to není přirozené krmení, které obsahuje správné množství enzymů, protilátek, laktobacilů a všech důležitých složek krmné dávky v určitém věku mláděte. A tak se běžně stane, že křehký trávicí systém malého ptáka je už od počátku neadekvátně zatěžován. A to už vůbec nezmiňuji  recepty domácích kaší, které si dříve vytvářeli chovatelé každý svou vlastní a tím krmili cokoliv. Byla to v tu dobu jediná cesta, a každý to řešil tak, jak nejlépe dovedl. Naprosto odmítám praktiky některých chovatelů, kteří prodávají mládě ještě neodstavené a nechají nového majitele dokončit odkrm a odstavit papouška, i když dotyčný nemá žádné větší zkušenosti. Pták sice přežije, skutečně je od počátku silně navázán na majitele, ale také ve stejné síle mohou později nastoupit negativní dopady.

Hned nato navazuje nevhodné krmení dospělého papouška. Běžná praxe laických chovatelů: „…ale ptáčkovi to moc chutná, nic špatného by přece nepapal…“! A tak se do ptáků cpou horem dolem černé slunečnice, buráky a nebo jiné nesmysly v podobě lidských potravin. Toto způsobí ztučnění jater, narušení celého trávení, obéznost a následně potíže srdce a dýchání. Pokud se pták necítí zdravotně dobře, začne se škubat a tím odreagovávat od svých skutečných potíží.

Dalším velmi častým spouštěčem je „zrada“ (tj.změna). Toto jsou situace, kdy ptáka zdravého a doposud spokojeného (tj. trvale zabaveného) potká nějaká velká negativní změna, která ovlivní jeho život. Jsou to změny krátkodobé – majitel odjede na dovolenou, musí dočasně do nemocnice, je odvelen na služební cestu. Po čase se vše vrátí do stejných kolejí, ale papoušek je už ve střehu – páníček zradil, opustil. Těžko papouškovi vysvětlíte, že jdete jen naproti pro noviny a za čtvrt hodiny jste zpátky. Vrátíte se a na dně klece máte hromadu natrhaného peří – „tumáš páníčku, a zkus ještě vytáhnout paty“.

Stejný dopad má trvalá změna v podobě narození dítěte, příp. příchodu nového člena (nový přítel). Stejné drama může nastat při odchodu člena rodiny.

Velice opatrně je třeba postupovat při změnách bytových – stěhování, ale i třeba pořízení nové klece či voliéry. Většinou pořizujeme větší a lepší ubikaci, takže papoušek je spíš spokojený, že má více prostoru, nové věci na hraní a objevování. Ale ne vždy to tak dopadne. Může se stát, že změna je příliš rychlá. Je lepší nastěhovat novou voliéru ke staré kleci a papouška nechat okoukat a zvyknout na novou ubikaci. Začít krmit do nové voliéry, až se sám rozhodne a zvolí větší prostor. Jsou však takoví konzervativci, kteří se nebudou chtít vzdát staré klícky a budou do ní třeba jen chodit spát. Chce to postupně a pozvolna.

 

Spouštěčem trhání peří je běžně nepřekonatelná nuda nebo stesk po partnerovi. Papoušci jsou velice hraví, musí neustále něco okusovat a prozkoumávat. Pokud pořád dřepí v kleci a nemají možnost jakékoliv práce, tak jim nic jiného nezbývá, než si začít hrát sami se sebou. Čerstvé větvičky k okusu jsou naprosto nepostradatelné v každé kleci. Papoušci si taktéž „čistí zobák“ po krmení malým kouskem čerstvého dřeva. Pokud to nemají, poslouží stejně dobře sežmolený kousek čestvě uškublého peříčka. Taktéž samota je pro papouška trýzněním. Proto je lepší, nemáme-li na ptáčka moc času, pořídit mu partnera. Toto nejčastěji vyléčí nejednoho „psychického škubače.“

Vážným faktorem v této oblasti je zdravotní problém.

Pták může skutečně onemocnět tak, že nemoc přímo souvisí i s poškozením peří. Ale také může jít o zdravotní problém s peřím přímo nesouvisejícím. Měla jsem v léčení papouška, který měl poškozená játra špatným krmením. Zvýšené hodnoty bilirubinu způsobovaly zarůžovění a svědění kůže. Papoušek se snažil tohoto problému zbavit tím, že si trhal peří a postupně odtrhával kousky kůže.

Otrhávání peří může v podstatě nastat při jakémkoliv onemocnění pouze jako forma odreagování od špatného fyzického pocitu.

Samozřejmě že v případě zdravotního problému je nutné ptáka nechat vyšetřit veterinářem (specializovaným na exotické ptactvo!). Poté papouška vyléčit a teprve potom odnaučit škubání peří, které většinou přetrvává i po vyléčení jako zlozvyk.

Postup při léčení „škubačů“:

V podstatě neexistuje žádný jednotný návod, jak s takovým ptákem zacházet, každý případ řeším individuálně, přizpůsobením k povaze daného problému a dispozicím svěřence. Přesto mám určitý postup.

Jako prvním a vždy výchozím bodem je zjištění přesného zdravotního stavu ptáka. Laickou prohlídkou kvality peří na hlavě (jediné místo, kde se pták nemůže otrhat) lze usuzovat na předpoklad kondice, ale je nezbytné odborné vyšetření ptačího veterináře, aby provedl základní biochemii krve, vyšetření na cirkoviry a příp. celkový rentgen. Pokud se zjistí nějaký zdravotní problém, je nutno ptáka nejdříve vyléčit. Nemusí jít vždy přímo o nemoc, časté jsou důsledky špatného krmení a tudíž poškození trávicího systému. V tomto případě se upraví strava dietou – přesně určuje ptačí veterinář.

Poté je pták umístěn do tzv. „ptačí pakárny“. Zde jsou další handicapovaní ptáci. Tato společnost působí velice pozitivně na příchozího pacienta. V krátké době se aklimatizuje, ze začátku většinou pozoruje ostatní obyvatele a jejich aktivitu. Jelikož se zde stále něco děje, nový pacient nemá moc času zabývat se sám sebou a brzy si zvyká na běžný denní provoz. Veškeré lehčí zákroky, ošetření nebo aplikace léčiv probíhají v této místnosti, takže pacienti jsou méně stresovaní a cítí se jistější ve společnosti ostatních ptáků. V tuto dobu je důležité získat trochu důvěru svěřence a naučit ho „hrát si“. Učí se okusovat větvičky či drtit jiné hračky. Jelikož jsou papoušci „zvědavé opičky“, zkoušejí to jeden po druhém a v této společnosti se navzájem učí novým praktikám. Současně si postupně zvykají na nové určené krmení. Zde opět pomáhá společnost ostatních. I největší konzervativec přeci jenom vyzkouší novou granuli, protože ji s chutí chroupe soused – co kdyby sám o něco přišel.

Jakmile je pták zdravotně v pořádku a aklimatizován, nastává čas na zapeřování. Proces růstu peří je pro ptáka velmi nepříjemný. Pokud zarůstá pták kompletně oškubaný, nová brčka ho velmi svědí a je pro něj jednodušší je už v začátku znovu vytrhat. Aby se tomu zabránilo, na tuto dobu nasazuji krunýř na krk. Tyto si vyrábím z pěnových destiček zakoupených v hračkářství. Výrobek je určený pro batolata, materiál je zdravotně nezávadný, velmi lehký měkký (obr.1). Naprosto nevhodné jsou ploché plastové límce – podobné se používají pro psy (obr. 2). Zde může docházet ke zranění, protože pták je schopen takový plat nakousnout a ostrou hranou se poranit.  Každý krunýř vyrábím přímo na míru na daného ptáka. Musí být natolik volný, aby v něm nebyl pták omezován při svém běžném životě, nicméně musí mít takový rozměr, aby si nedosáhl na určené místo, které si škubal. Hraje zde roli každý milimetr. Pokud vyrobím krunýř příliš volný nebo krátký, pták ho jednoduše rozdrtí na drobné kousky a nijak se nemůže poranit. Správná velikost je pak o milimetr delší, než pták je schopen odstranit. Samozřejmě někdy zničí i více modelů, než se povede ten správný. Když peří narůstá, je třeba ho pravidelně rozbalovat ručně – každé jednotlivé brčko. Nahrazuji tím běžnou denní ptačí toaletu, kdy si pták opečovává peří sám. Ti chytřejší pacienti brzy přijdou na to, že je tato procedura velmi příjemná a nechají si sami dobrovolně rozbalovat peříčka, někteří se toho dokonce sveřepě domáhají (obr.3).

Když je pták plně zapeřený, což může trvat měsíc i déle – podle míry dlouhodobé poškození, nastane okamžik rozbalení z krunýře. Toto nastává po době jednoho i více měsíců. Určení této doby je velmi těžké. Nejde jen o mechanické zapeření. Důležité je, zda si pták osvojil jiný způsob trávení svého života. Zda se už umí sám zabavovat, je spokojený a vyrovnaný. Zde končí doba, kdy bylo nutné odstranit psychické důvody škubání. Pták už nesmí být stresovaný, smutný, znuděný, apod. Po odstranění z krunýře pták prožívá velkou úlevu a většinou se vrhne na nové peří, aby si ho konečně správně upravil. Při veškeré snaze s ručním rozbalováním peří nikdy nedosáhneme té správné péče, kterou dokáže pták dát svému opeření zobákem. Proto začne moji práci notně opravovat. Nastává několik dní, kdy se ukáže, zda pták moji práci pouze poupravil, a nebo peří opět začne otrhávat devastačně. Pokud se opět oškube, nastává celá procedura znovu, ale ne stejná. Je třeba najít další jiné motivace, aby se pták „sám našel v životě“ a začal se chovat přirozeně.

Když se vše podaří a pták se neškube, zůstává ještě několik týdnů v „ptačí pakárně“, aby se stabilizoval. Teprve po delší době, kdy je už „vrácen do zdravého ptačího života“,  může opustit toto „sanatorium“ a být zařazen do chovu, případně jako domácí mazlíček – vždy dle svých osobních dispozic.

Problematika škubání ptáků (především papoušků) je velmi častá. Je to způsobeno naprosto nepřirozeným způsobem života, jaký musí ve společnosti nás lidí žít. Toto není výzva k tomu, abychom ptáky přestali chovat. Naopak, kouzlo ptačí říše odjakživa přitahovalo lidstvo  a určitě tomu bude i nadále. Toto je jen výzva k tomu, abychom my lidé vytvářeli chovaným ptákům co nejpřirozenější jejich ptačí podmínky, a nesnažili se je přetvářet na podmínky lidské, které jim většinou ublíží. Oni se nám pak svým ptačím kouzlem určitě odmění.

1 2 3

Magdalena Závodská, KPEP

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Copyright © 2017 Copyright Klub přátel exotického ptactva Rights Reserved.