foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

rodice_s_mladetemTento pěkný holoubek je již mnoho let chován a odchováván v zajetí. Původem je z Austrálie, a tak, jako většina australských druhů ptáků velmi dobře snáší naše teplotní podmínky. V chráněné voliéře vydrží i přes zimu, pokud má k dispozici vodu k pití. Miluje však teplo a nejraději se popelí v písku prohřátým sluncem, který má teplotu až 70 stupňů Celsia. Pokud jsou ptáci chováni ve venkovní voliéře, s přibývajícím podzimem přepeří do hustého peří, které je dobře ochrání před zimou. Přesto je lepší ptáky chovat při teplotách nad bodem mrazu.

Holoubek diamantový celkem snadno odchovává mladé, a to i několik hnízd za sebou.

Pro hnízdění mu připravíme mělkou misku, větší cedník či dřevěnou nízkou krabičku asi o rozměrech 15 x 15 cm a výšce 5 cm do horní části klece či voliéry. S oblibou však používáme ručně upletené ošatky ze suché trávy či slámy. Někdy se povede sehnat i plastová hnízda pro holoubky vyráběná průmyslově. Do hnízda dáme trochu sena, další snítky sena či kousky větviček si přinesou holoubci sami. Samička snese 2 bílá vajíčka, na kterých sedí střídavě oba partneři 14 dní.  Ptáci snadno zkrotnou, takže je lze na vajíčkách rukou nadzvednout a podívat se do hnízda.

Potravu tvoří všechny druhy prosa, ale i řepka, oves, mohár, a další zrniny. Velmi mají konzumují mák a také niger. Ze zeleného krmení pak podáváme například ptačinec, salát, pampelišku, čínské zelí, nasekané kopřivy či obyčejnou trávu  a další.

Při odchovu je vhodné podávat vaječnou míchanici, ale často se obejdou i bez ní. Nepohrdnou ani živočišnou potravou jako jsou různé můry, mouchy a podobně, které si ve voliéře chytnou.

mlade_holoubkyMladí velmi rychle rostou a již za 14 dní po vylíhnutí opouštějí hnízdo zcela opeřeni. Staří je ještě dalších 14 dní dokrmují, obvykle v té době již sedí na další snůšce. Mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 4 mm asi ve stáří 10 dnů, někdo kroužkuje i kroužky o průměru 3,5 mm. Při odstavování mladých je vhodné mladým holoubkům namočit zobáček do vody v novém prostředí. Občas se totiž stane, že se mladí v novém prostředí neumějí rychle zorientovat a nalézt vodu. Mohou tak i uhynout, pokud včas nezasáhnete.

Jako všichni holoubci jsou samečci urputnými bojovníky proti jiným holubům, proto je lepší chovat vždy jeden pár v jedné kleci či voliéře. K ostatním spoluobyvatelům jiných ptačích rodů jsou většinou zcela snášenliví a mírumilovní.

Existuje celá řada barevných mutací, jako jsou bílí (na obrázku), skořicoví, stříbrní a straky.

Straky mohou být přírodního zbarvení, kdy část opeření mají bílou. Mohou však být i straky, kdy přírodní zbarvení je nahrazeno skořicovou barvou. U známých mutací jsou již propracovány diagramy dědičnosti, ale upřímně řečeno, doposud jsem do nich nepronikl. I od čistokrevného páru například skořicových holoubků diamantových je každé mládě o jiné intenzitě zbarvení. Navíc se intenzita a vybarvení peří částečně mění i v průběhu života holoubků. Je běžné, že strakatý pár odchová holoubata zcela přírodního zbarvení, bílé skvrny se objeví teprve po přepeření. Bílé skvrny mohou v dalších letech i přibývat.

U bílých holoubků mají mladí červené oči, jak holoubci stárnou, tak jim oči postupně tmavnou, takže u chovných ptáků jsou již oči tmavé. Čistě bílí ptáci se prakticky nevyskytují, vždy mají nádech například do šedé, nebo do skořicové barvy, případně mají takto zbarvena pera v letkách.

holoubek_diamantovy_skoricovyholoubek_diamantovy_straky_s_mladetemPři křížení mutací mezi sebou vznikají různé „mezibarvy“, takže opravdu každé mládě v hnízdě je jinak zbarvené.

Tato vlastnost učarovala mému synovi, a tak je samozřejmě velký problém prodat nějaká mláďata, která dosud nejsou zcela vybarvená, či která mají zrovna neobvyklou barvu peří. To pak vede k tomu, že ve voliéře lítá třeba 40 ptáků a jen s těžkým srdcem se pak loučíme s těmi „navíc“, které si opravdu již nemůžeme nechat.

Jednou z nevýhod holoubků diamantových je skutečnost, že několikrát ročně pelichají, a tak je v okolí voliér stále spousta peří. Ve voliéře jsou s holoubky i pásovníci, kteří s oblibou peřím holoubků vystýlají svá hnízda.

Jako většina holubů snášejí pouze dvě vejce, ze kterých poměrně často ještě jedno z nich přijde na zmar, takže není výjimkou, že staří vychovají pouze jedno holoubě. Občas jsou snůšky neoplozené, někdy se mladí neproklubou z vajec. Díky tomu, že ptáci nesou také 8 snůšek za sebou, obvykle vychovají dostatečný počet potomků.

Další zajímavostí je například skutečnost, že holoubci diamantoví spotřebují relativně velké množství potravy. Rozhodně mají větší spotřebu, než například holoubci pruhovaní či holoubci kapští, které také chováme.

Někdy může být problémem sestavit pár, protože ptáci nemají zřetelný pohlavní dimorfismus a některé drobné znaky nemusí být přesvědčivé, obzvláště u nestejně starých jedinců. Obvykle – u dospělých ptáků – má sameček větší okruží oka, mohutnější hlavu a celkově působí mohutnějším dojmem. Máme ale také několik holubiček, které mají větší okruží, než jejich partneři. Proto nejspolehlivějším znakem je tok samečka, který se před samičkou za stálého houkání uklání a roztahuje vějířovitě ocasní pera.

Tito pěkní holoubci jsou na našem trhu hojně zastoupeni a tak není problém si je zakoupit. Jejich cena je také nízká.  Vzhledem k jejich nenáročnosti je lze doporučit každému – i začínajícímu chovateli. Pokud se pro ně rozhodnete, určitě Vám udělají mnoho radosti.

 

Text: František Kohlíček

Foto: Jan Kohlíček

 

 

 

 

 

Copyright © 2017 Copyright Klub přátel exotického ptactva Rights Reserved.