foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

V tomto článku vysvětluji článek předchozí podrobněji a “vědečtějším” způsobem. Navíc předpokládám, že výstavní ptáci mají vždy plnohodnotnou výživu, proto vliv výživy zde nebudu nikterak rozvíjet.

Jak vlastně roste výstavní pták?

Rozdělíme růst ptáka na zhruba dvě poloviny, kde jeden konec bude tvořit vylíhnutí a druhý pohlavní dospělost. V první polovině tohoto obdobbí roste vystavní pták pomaleji než v polovině druhé. To zapříčíní, že jedinec bude mít “málo tuku” (prví polovina) a horší reprodukci (druhá polovina). V období, kdy se vyvýjejí pohlavní orgány totiž pták poroste rychleji než by měl, a tím nedojde k jejich plnohodnotnému vývoji (ztratí svou 100% funkčnost). A TO JE ŠPATNĚ.

Proč se u výstavních ptáků podařilo podstaně zvýšit délku těla (hmotnost) ve srovnání s ptáky přírodními?

To je dáno tím, že dědivost tohoto znaku je vysoká a pohybuje se mezi 0.5 až 0.8 (1 je maximum). To v praxi znamená, že velký jedinec daného druhu bude mít i velké potomstvo.

Proč došlo u výstavních ptáků se zvýšením délky těla (hmotností) ke snížení jejich reprodukčních vlastností?

To je dáno tím, že mezi délkou těla (hmotností) a počtem snesených vajec je velmi nízká korelace, která se pohybuje jen kolem 0.2 (1 je maximum). V praxi to obecně znamená, že čím větší jedinec daného druhu, tím nižší počet snesených vajec. Mezi délkou těla (hmotností) a líhnivostí je korelace dokonce -0.1 (-1 je maximum). To udává, že čím větší jedinec daného druhu, tím horší líhnivost. Navíc dědivost líhnivosti je taktéž nízka a je mezi 0.05 až 0.015. To znamená, že pokud 1. rok máme u páru A dobrou líhnivost a u páru B líhnivost špatnou, tak jejich potomci to mohou mít zcela naopak.

Mají ostatní znaky, pro které jsou výstavní ptáci šlechtěni vliv na reprodukci?

Odpověď zní - jak které. Znak barva opeření nemá žádný vliv na reprodukci. Výjimku tvoři bílá barva a to pouze jen v učitém případě. K tomu, aby došlo u bílých ptáků ke špatné životaschopnosti (líhnutí), tak by oba rodiče museli být na bílou barvu štěpitelní a k tomu by to musela být mutace v autosomální neúplné dominantní interkakci. Pak by bílé potomstvo hynulo již ve vejci. Uvedu příklad: máme pár, kde oba rodiče jsou šedí štěpitelní na bílou. Po zkřížení dostaneme: šedý/bílý x šedý/bílý = 25% šedých + 50% šedých/bílých + 25% bílých,A právě těch 25% bílých mláďat se nikdy nevylíhne (zemřou již ve vejci). Další znaky, na které se šlechtí a mají vliv na reprodukci jsou především znaky spojené s tvarem postavy, postojem atd. Tyto znaky jsou ve většině případů natolik extrémní, že již samozné páření činí problém.

Jak docílit u výstavních ptáků zprávného růstu a tím i zlepšení reprodukce?

Prvotně si musíme uvědomit, že vybírání vždy těch největších jedinců do dalšího chovu je špatně. Tak se od počátku výstavní ptáci do dalšího chovu vybírali a vybírají. Tím došlo k podstanému nárůstu jejich velikosti (délky těla a tím i hmotnosti). Sami přece víte, kolik měří přírodní kanár, andulka atd. a kolik měří jejich výstavní kolegové. Jsou větší a jejich standard se od začátku již několikrát i vzhledem k nárůstu velikosti změnil. Pokud by s prodlužováním délky těla nedocházelo k nárůstu hmotnosti, tak by žádné problémy v reprodukci nevznikly. To však není možné. Tento zákon přírody obejít nelze. Proto musíme ke zlepšení reprodukce výstavních ptáků dojít jiným způsobem. První z nich je selekce podle přírůstku v ranné fázi života. Do reprodukce se vybírájí ptácí, kteří budou mít např. od vylíhnutí (nebo lépe od nasazení kroužků) do odstavu od rodiů nejnižší přírůstek. Přírůstek může být buď absolutní nebo relativní. Absolutní přírůstek se zjistí odečtením hmotnosti při vylíhnutí od hmotnosti při odstavu. Udává o kolig gramů pták naroste. Relativní přírůstek se vypočítá tak, že rozdíl obou hmotností vydělíme hmotností při odstavu a vynásobíme 100. Tím získáme číslo v %, které nám říká, o kolik % pták narostl. Absolutní přírůstek je lepší, změny jsou patrné rychleji (dříve). Druhý způsob selekeckce je výběr podle hmotnosti vajec při snesení a ranné hmotnosti. Spočivá v tom, že se do reprodukce budou vybírat ptáci z největších vajec a co s nejnižší hmotností v době odstavu. Zde zjišťujeme podíl sneseného vejce z hmotnosti odstaveného ptáka. Toto číslo by mělo být co nejmenší. U obou způsobů však musíme dodržovat selekční postup. To v praxi znamená, že hmotnosti vejce, vylíhlého (okroužkovaného) mláděte nebo již odstaveného jedince by se měla zjiťovat vždy ve stejný den nebo nejvíce v rozmezí dvou dnů. Následně u výběru jedinců do reprodukce (na výstavy) se musí dodržovat velikost těla daná příslušným standardem, nikoliv co největší. Jen tak při těchto selekcích dojde ke zlepšení reprodukce. Nebude to však hned. Viditelné zlepšení se projeví až po několika generacích. NIKDY SE ALE NEDOSTANE NA ÚROVEŇ PŘÍRODNÍCH PTǍKŮ.

Lze problém s reprodukcí vyřešit úplně?

Ano lze. Jediná věc, která by se musela změnit (vyškrtnout) ve standardu je velikost těla. Pokud by se tento znak vůbec neposuzoval (nezáleželo by na tom, kolik pták měří), tak by byla reprodukce v pořádků. Toho se nejspíše docílí u nově vzniklé výstavní kategorie, která je barevné andulky. V této kategorii nebude mít délka těla na výsledné bodové ohodnocení jedince žádný vliv. Standard s ní nepočítá.

Toť vše.

Copyright © 2017 Copyright Klub přátel exotického ptactva Rights Reserved.