foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

Nazdar človíčkové,

pa030011pro ty, kteří neměli tu čest mě poznat na výstavách v Botanické zahradě UK, se ještě jednou představím. Jsem ara ararauna, čtyřletý pohledný kluk jménem Jára.

Moje začátky byly trochu neslavné. Byl jsem ručně odchovávaný společně s amazoňany. Když mi byl rok, můj první chovatel mě přestěhoval z kuchyně do venkovní voliéry. Prý jsem dost starý a potřebuji pohyb a prostor. Ale já byl ještě malinkéj a chtěl být rozmazlován. Zalezl jsem do vnitřní ubikace a několik měsíců trucoval v koutě. Když to nepomohlo, začal jsem si škubat peří. Nikoho jsem nechtěl vidět a kousal jsem do nich - tak. Pěkně jsem se otrhal, vypadal jsem jako šedá plyšová koule. Ale zabralo to. Jednou navečer na mě vtrhli, hned tři najednou, zbabělci. Chytli mě pod krkem (to nesnáším), strčili do bedny a odvezli někam pryč. Tam mě přehodili do jiné větší mřížové krabice na kolečkách. Už byl večer, tma a já řval a strašné jsem se bál. Vůbec se mi to nelíbilo a chtěl jsem "nebejt".

Jenže - ráno jsem uslyšel slabé dupání po schodech a pak jsem ji uviděl. Byla menší než ostatní a také úplně bez peří (tenhle živočišný druh je vůbec nějak zdegenerovaný: zobák žádný, místo křídel podivné "hrabky"). Její modré oči zářily radostí, smála se na mě, otevřela dveře klece a šeptem mě konejšila. A já ji nekousl: Lidi, já málem upadl z bidla, jak jsem se zamiloval. Vyrazil jsem proti ní a hned ji políbil (to aby věděla, že to myslím vážně". Probíral jsem něžně to zvlášní dlouhé a blonďaté peří, co jí roste z hlavy. Ještě včera jsem chtěl umřít, ale teď je všechno jinak. Ptáci, já jsem tak zamilovaný a šťastný!!!

p5040027Léto jsem trávil na zahradě a opravoval fazonu jabloňovým stromům. Na zimu jsem musel do obýváku, tam bylo nejtepleji. Nevešla se tam moje klec, tak pro mě postavili strom až ke stropu. Tam jsem celé dny dřepěl. Na jídlo jsem slézal po kovovém žebříčku na stolek, kde byly moje misky s krmením. Původně byl ten žebřík dřevěný, ale já ho omylem sežral. To, že je to omyl, jsem zjistil, až když byl v třískách na koberci a já se nedostal dolu k jídlu. Žilo se tu dobře, ale pak jsme se přestěhovali do bytu v centru Prahy. Bydlím v kuchyni v tzv. "pakárně". Jsou zde ubytovaní papoušci s nějakou psychickou deprivací. Většinou se škubou nebo nějak jinak poškozují - no chápete je? To já bych fakt nemohl. Vypadají příšerně. Tady se učí správnému ptačímu chování A já na to všechno dohlížím, mám totiž voliéru u protější strany, aby mi nic neuniklo. Když se dají dohromady většinou dostanou partnera, aby zase nedostali hloupé nápady a odjedou pryč. Mezitím přibudou další "paka" a já tu mám aspoň veselo. Když se nudím, slezu z voliéry na zem, trhnu trochu s dveřmi - oni většinou povolí a vypochoduji do předsíně. Tam vylezu na sušák s prádlem, proberu nějaké fusekle, naházím je na zem a čekám, až někdo přijde. Bydlíme ve společném bytě s nemohoucím dvounožcem, za kterým neustále chodí nějaké zdravotnice apod. pc132251Když otevřou dveře, já zvednu pravou nožku do pěstičky a slušně pozdravím " arrra". Paní odpoví "ježíšmarjápták". Moc mě to baví, děláme to tak každý den. Když přijdou moji lidé, dostanu vždycky vyhubováno - já tam totiž nesmím chodit. Strčej mě zpátky do kuchyně a mám po zábavě. Na noc chodím spát do dětského pokojíku ke své princezně. Mám tam druhou voliérku od doby, kdy jsem trochu nastydl a dali mě do tepla. Moc dobře se mi tam spinká, tak večer začnu hekat, jakože se mi špatně dýchá a jdu do hajan.

Copyright © 2017 Copyright Klub přátel exotického ptactva Rights Reserved.